Já to nějakou dobu dodržovala také - zavázala jsem se, že se naučím španělsky, začnu chodit na jógu, přihlásím se na kurz vaření italských dobrot, naučím se jezdit na koni (nebo alespoň na poníkovi), každý den udělám nějaký dobrý skutek, zhubnu / přiberu (dle aktuální váhy), budu jíst dostatek vitaminů, přestanu kouřit, nebudu používat sprostá slova atd. atd. atd.....
No, nevím jak vy, ale pokud jsem se k něčemu takhle zavázala, nikdy jsem to nevydržela. Nejpozději v únoru jsem začala vymýšlet důvody, proč ta předsevzetí nemusím dodržet.
Např.: naco bych se učila španělsky? Angličtina stačí. Jóga? Naco, běh kolem miminka mi stačí, proč se kroutit do nějakých nepohodlných poloh? Proč se učit vařit italské dobroty, když stejně děcka mají nejradši nudle s mákem? Jízda na koni? Proboha, co mě to napadlo, vždyť z něj můžu spadnout a rozbít si držku! Dostatek vitamínů? Ježíši, klobása je určitě ta nejlepší vitamínová bomba! Dobrý skutek? I žehlení manželových košil by se s přimhouřením obou očí dalo považovat za spáchání dobrého skutku, jelikož žehlení je to nejhorší mučení, jaké kdy muži vymysleli. Kouření jsem sice nechala, ale ne ze zdravotních, ale spíše finančních důvodu, takže to se nepočítá. A sprostá slova... To prostě dodržet nejde, hlavně, když musíte jezdit autem po zacpané Praze.
Zjistila jsem, že jsem prostě slaboch. Nebo jenom líná. Anebo obojí. V každém případě mě začínalo deptat zjištění, že nejsem schopna dodržet nic z toho, co jsem si slíbila.
A tak jsem po létech nedodržených předsevzetí přišla k jasnému závěru. Vymyslela jsem jedno-jediné předsevzetí, které se mi vždycky a za každých okolností podaří do puntíku dodržet.
A to předsevzetí zní: UŽ NIKDY SI NEDÁM ŽÁDNÉ PŘEDSEVZETÍ!
Žádné komentáře:
Okomentovat